Objev

O víkendu jsem zjistil príma věc. Naše mamča měla puštěnou televizi, a zrovna dávali pořad Bořek stavitel. Jakmile se tam ozvalo jméno Béďa, tak jsem zpozorněl...bylo mi nejdřív trochu líto, že je tam zrovna Béďa, ale pak jsem ke svému úžasu uviděl i Lůďu.

Pro ty co to neznají: Béďa je velký žlutý bagr, který velí všem Bořkovým strojům. Je pro ostatní jako starší bratr a vždy je připraven jim pomoci řešit problémy. Pro Béďu není nic nemožné. Má smysl pro humor a umí si udělat legraci i sám ze sebe. Lůďa je modrý autojeřáb. Je tichý a trochu nervózní, ale s troškou podpory toho zvládne spoustu. Lůďa se bojí skoro všeho, ale nejvíc asi myší a strašáka Huga. Je hodně užitečný.
Tvůrci pořadu se sice netrefili až tak do barvy, ale, jak říká máma, naše povahy vystihli dokonale...no nevim...možná na tom něco bude.

Překvapení

Ahoj. Dneska v noci jsem pro naší mamču připravil pořádné překvapení. Aby viděla jak jsem šikovný, tak jsem se rozhodl dneska nestěhovat boudu, jak je mým zvykem, ale rovnou jsem jí trochu architektonicky upravil. Povedlo se mi jí postavit vchodem nahoru, ale ne uplně. Když to mamča ráno viděla, tak byla moc překvapená, a já měl radost jaký jsem šikovný kluk. I Béďa na mně koukal s obdivem...


Včera jsme se fotili pro náš blog. Ze začátku jsme z toho byli trochu nesví, ale když nás to přestalo bavit, tak jsme si začali hrát. Jak dopadly fotky jste mohli vidět už včera, a jak si hrajeme se můžete podívat dnes:

Ahoj, já jsem Ludvík!

Narodil jsem se 16.8.2008 v chovatelské stanici Svonnier. Když jsem přišel k mojí nové mamince, tak tu na mně čekalo jedno nemocné morčátko Kubík. Dozvěděl jsem se, že má nemocné zoubky a já mu mám pomoct se uzdravit, protože potřeboval začít znova jíst. Dělal jsem co jsem mohl, ale Kubík byl tak trochu truhlík a jíst už nezačal. Na malinkou chvíli jsem zůstal sám, ale hned za týden přišel nový spolubydlící Bedřich (narodil se taky v ChS Svonnier 30.8.2008), a tak tu teď bydlíme spolu. Stali se z nás kamarádi - známá dvojka Lůďa a Béďa.

Já jsem se původně jmenoval Akim, ale aby šlo moje jméno ke jménu Kubík, tak mně maminka přejmenovala na Ludvíka. Bedřich byl zase Cipísek, ale Lůďa a Béďa zní líp. Každý máme jinou povahu. Já jsem trošičku nesmělý trouba, ale když to na mně přijde, tak umím taky trošku zlobit. Nedávno jsem například udělal díru do ubrusu, který si naše mamča zapoměla u klece, kde bydlíme. Béďa je větší dobrodruh. I když je mladší, všechno hned prozkoumá a jako první si taky bral z ruky.

Nedávno jsme dostali novou větší klec. Ze začátku se nám moc nezdála - byla nějak moc velká, ale rychle jsme si zvykli. Konečně v ní můžeme pořádně běhat, což je náš největší koníček. Já nejraději posouvám naší dřevěnou boudičku. Jakmile se tam večer objeví, už jí stěhuju. Předevčírem se mi jí dokonce povedlo postavit vchodem nahoru, což se mi ohromě líbilo :). Béďovi se to ale moc nelíbilo, protože na ní rád sedí, a teď nemohl.

To by bylo zatím o nás všechno. Pokud nás chcete vidět jak běháme a snídáme, tak jsme si založili účet na youtube.
Těšíme se na další návštěvu. Lůďa a Béďa